Marcela & Denise

Již několikrát jsem rozepsala tento článek, chvíli se dívala na napsaná slova a pak je zase smazala. Někdy to prostě nejde! I když si tento říjnový víkend pamatuju opravdu do detailu, nějak vám nedokážu slovy popsat, co jsem na téhle svatbě (odmítám říkat registrované partnerství:)) cítila, jaká vlastně byla celá ta atmosféra a jak moc si vážím toho, že jsem mohly být součástí! Byla to svatba, kde jsem nemohla být už snad víc nervóznější z toho, jak to celé dopadne, a zároveň svatba, ze které jsem při odjezdu domů nemohla být víc šťastnější při pomyšlení na to, jak to ve skutečnosti dopadlo!

Pokračování textu Marcela & Denise

Tajné zásnuby

Když nám přišel první mail od Pepy o jeho nápadu, jak zrealizovat pro svojí Káťu tajné zásnuby, první co nás napadlo bylo to, že toho chceme být rozhodně součástí! Uvedu vás maličko do toho, jak to celé začalo.

Přišel nám mail, která začínal:

„Dobrý den YES & YES :). Už tak výjimečné události posouváte do říše snů a vše co děláte je opravdu překrásné. Nevím, jestli mi dokážete pomoci, ale alespoň to zkusím :). Před rokem nám moje drahá polovička přivedla na svět holčičku a když už jsme se všichni krásně sžili vím, že je správný čas, požádat ji o ruku. Sama ani nevěří, že bych to někdy udělal a proto bych chtěl, aby i zásnuby byly výjimečné a protože vím, že sám si s tím určitě neporadím, žádám o pomoc :).“

Pokračovalo to takto:

„Chtěl bych svoji Káťu požádat o ruku u nás na zahradě – chtěl bych, abychom co nejvíce krásných okamžiků měli spojených s naším domovem a mohli jsme tak i ve stáří vzpomínat na to, co vše jsme u nás na zahradě prožili :). Má ráda přírodní, romantické a netradiční – rošťácké věci. Proto jsem myslel, že by se dala na zahradě udělat výzdoba a připravit místo, kde bych ji požádal o ruku. Líbil by se mi scénář, kdy bych vzal Káťu někam ven aniž by cokoli tušila a až bychom se vrátili, vše by bylo připravené :). Vešli bychom domem na zahradu a tam by byla nazdobená cesta k místu, kde bych ji požádal o ruku. Líbil by se mi živý hudebník – housle, viola, něco takového smyčcového. Rád bych pozval její a moje nejbližší přátele – cca 10 lidí celkem, kteří by mohli být u toho. Jednoduché a lehké občerstvení a rád bych to měl celé zdokumentované.“

A víte co? Přesně takhle to bylo! Domluvili jsme se, že Pepa vezme Káťu ven, nechá nám schovaný klíč a my se tak „vloupeme“ do úplně cizího domu, kde připravíme občerstvení, se kterým nám pomohly holky Veskle, kde uděláme výzdobu a budeme tam vítat jejich kamarády, kteří absolutně netuší, co se děje. Bylo to krásný a upřímný a bylo to přesně takový, aby na to ani jeden z nich nezapomněl do konce života.

Po onom aktu jsme se vydaly domů. Naše cesty se rozešly (doufáme, že ne na dlouho) s těmito slovy:

„Káťa pořád tvrdí, že to má celé jen mlhavě v paměti a měli bychom si to zopakovat, jak se jí to líbilo :). A to samozřejmě i díky vám – vážně se vám to povedlo. A proto vám také moc děkujeme a věříme, že vás ještě budeme otravovat :D. Když si vzpomenete a potkáte se s lidmi, kteří pro nás cokoli připravovali, ať to bylo jídlo, hudba nebo fotky od Elišky Kubíkové, pozdravujte je a ještě jednou jim za nás poděkujte :). Nic bychom na celé akci neměnili. Nakonec to byl vážně dobrý nápad, uspořádat to právě takhle, s nejbližšími, u nás a ve spolupráci s vámi. Musím se také pochválit, že? :)“

A my chválíme a děkujeme!
Ať jste šťastní!